Gule za litr

Máme tu 11.2. 2021 19:30. Vláda se snaží prosadit nouzový stav a já si říkám, že bych si klidně šel i vsadit na blízký krach firmy jménem Česká republika. Samozřejmě se nepoloží na lopatky, ale počítám s tím, že nastoupí nějaký nový krizový manager, který nás dá opět dohromady. Doslova. Zkrátka sjednotí. To je to, co nám všem chybí. Jednota. A myslím, že už i mezi námi rybáři se začínáme rozdělovat do vyznavačů,uznávačů a nevím do jakých všelijakých kategorií a už dávno neplatí rybář jako rybář. Nepřeberné množství možností, ať už místa rybolovu nebo výbavy nás na tolik rozdělilo, že mi nad tím rozum zůstává stát. Zřejmě v tom hraje roli i jedna lidská vlastnost a tou je závist. Uvedu příklad. V ČR se vláčí do 31.12. v SR je to do 15.3. a v HU celoročně. Pokud něco chci, jdu si za tím, pokud mi to udělá rádost, chci se o ni podělit, sdílet ji s lidmi, kteří smýšlí podobně jako já (holt manželce mé vyprávění o tom, jak jsem náháněl hlavatky nic neříká). Vzpomínám si, jak jsem hltal všechny možné články o lovu trofejních kaprů, monstrózních štik a ještě gigantičtějších sumců a doufal, že jednou snad i já zažiji něco podobného. Nikdy mě nenapadlo, závidět někoho možnosti a razil jsem heslo přej a bude ti přáno. V té době jsem si myslel, že to máme všichni stejně. Vždyť jsme přece rybáři! Nyní se normálně cítím zle, že můžu chytat candáty i po 31.12. (mimo ČR), že mám bellyboat a můžu chytat vertikal, že si můžu koupit woblery za 400kč K tomu to jsem dospěl na základě některých komentů.... Že není úplně vše ztraceno se mě snaží přesvědčit p. Tychler svými články, tím to by jsem mu chtěl vzdát hold a vyslovit přání, ať je nás rybářů s otevřenou myslí a zdravým rozumem co nejvíce.

Z úvah mě vytrhává zprává na mém telefonu: Na mail jsme Vám zaslali výsledek.... Od začátku Února už pátý negativní test. Už nic mi nebrání zítra opět vyrazit na dvoudenní výpravu za královnou vod! Bohužel parťák Mišo se opět toho nedočkal. První výpravu mu skazil pozitivní test manželky, a když už je opět vše naplánované a dohodnuté je pozitivní pro změnu on. Naštěstí zatím lehký průběh, takže brzké uzdravení kamaráde. Rozhodnutí jet bylo opět velmi spontání a následovalo potom, co se vedení firmy rozhodlo, že manažeři díky nelepšící se situaci nejsou zatím zapotřebí a co na normální situace řídili 2-3 denně, tak na to stačí jen jeden a aby jsme minimalizovali možnost přenosu nákazy, tak se střídáme po dnech. Sečteno podtrženo, pracuji nyní pět dní v měsíci. Tudíž mám čas jak na rodinu, tak i na ryby. A když má krásná manželka viděla minulý týden po příjezdu z výpravy, že místo toho, aby jsem se na ní vrhl jak hladový tygr, jí do detailu popisuju každou minutu strávenou u řeky, ke všemu hned na druhý den objednávám woblery, které budou příště určitě úspěšné, tak sama od sebe mi navrhla, ať jedu ještě tento víkend. Poklad! Co vám budu vyprávět....

Večer jsem už nestihl úvod dokončit a nyní ráno mám plné ruce balení, věřím, že večer se Vám opět ozvu a přidám nějaké fotky a postřehy z druhé výpravy za hlavatkami.

12.2.2021 16:20 - Právě jsem se ubytoval, vynosil výbavu a rozhodl se pro pár řádků, než se na to vrhnu. 

Požehnání drahé polovičky vyla jen půlka úspěchu, počasí je sice nyní úžasné a vypadá to na dva dny azura, jenže do středy tu vydatně pršelo a já měl obavy z velké vody. Byl jsem však ujištěn, že do soboty bude v pořádku,  a že nemusím mít strach z návalu rybářů, že řeka bude pouze pro mě, i když je to poslední hlavatkový víkend sezóny.

Jelikož jsem už věděl, jaké woblery vybrat a co mě bude +- čekat, začal jsem si doplňovat potřebné vybavení(primárně nástrahy). Téměř vše v barvách potočáka a duháka. Věřte, že je to celkem oříšek najít nehrkajicí woblery ve velikosti kolem 15cm a v barvách, které jsem již zmínil. Proto jsem úpřímil svoji pozornost na domácí výrobu. Jako kluk jsem si pamatoval značku woblerů JP, ale tu se mi nepodařilo již dohledat. Kovmaster byl druhý, na kterého jsem si vzpomenul. Objednávku jsem odeslal, ale už jsem si nepohlídal doručení a bohužel až nyní odchází od výrobce. Víc jsem nepoznal, a tak přišel na řadu google. Našel jsem nástrahy od p. Kácela a od p. Rypla. Oběma bych rád poděkoval za velmi ústřetové jednání a věřím, že se mi podaří na jejich nástrahy zdolat nějakou tu hlavatku. 

Skočím si pro něco pod zub, aby mě zítra neopustili síly, v sedm pro povolenky a koupit pár molitanových vranek, které jsem nestačil ani pořádně vyzkoušet, nachystat flurocarbon a gumy se zavrtávačkami, vybrat ty top nástrahy a může se jít na to. 

Když jsem přišel do obchodu, tak jsem ihned pochopil, proč jsme se s Matějem měli sejít až tak pozdě. Jel totiž rovnou z ryb a samozřejmě není na světě nic jednoduššího, než chytit velkou hlavatku. Dnes se mu podařil kousek 120cm+ a více než 25kg. Na fotkách vypadá hlavatka monstrézně a po pravdě si neumím představit zdolat takovou rybu na muškařský prut a ještě v tak silném proudu, jaký je nyní. I z fotek je zřejmé, že hladina je oproti normálu o více než 30cm vyšší. Souboj prý trval hodinu... Nazpět do reality mě vrací slovo Covid. Zítra mě čekají testy kvůlu návratu domů, aby na hranicích nebyl problém. Matěj mi vysvětluje, že se nedá objednat na konkrétní hodinu. Ráno doktor přijde, rozbalí si svůj stánek, začne očkovat a jakmile uvidí konec fronty, zavolá Matějovi a ten mně a do hodiny se budu muset dostavit. Trošku mi to kazí náladu, ale stále lepší, než doma na gauči. Po příchodu na pokoj se chystám na zítřek a manželskou postel upravuji do té správné podoby. Po minulé výpravě jsem plně pochopil smysl muškařských vest s miliony kapes. A i já jsem se tomu přizpůsobil. Všimněte si červené krabičky s nástrahami. Ta skončí v kapse a jsou v ní všechny top nástrahy, na které budu chytat. V batahu mám standartní box, kde mám vše duplicitně + něco navíc. Pokud jste po pás ve vodě a urvete nástrahu, je velmi nepraktické dávat si batok dolů ze zad a něco z něj vybírat. Je zapotřebí mít vše po ruce(po kapsách) a vše zprovoznit co nejrychleji s minimálním úsilím. většinou když utrhnu, tak je to v suku na karabince nebo kousek nad ní. Tudíž z kapsy vytáhnu karabinky, navážu novou, pokud je flurocarbon stále dobrý a dostatečně dlouhý, nůžkami (na magnetu na popruhu batohu) ucvaknu a z kapsy vytahuji červenou krabičku a dávám nástrahu. Žádný pohyb, žádny batoh ze zad, nic, co by zdržovalo a plašilo ryby. 

Píšeme si s Jurom, domlouváme se na 5:50 a na místě, kde budeme lovit. Jsme limitování testem na covid, takže do oběda se nebudeme pouštět do nějakých velkých cest a prochytáme vodu v okolí, odpoledne necháváme otevřené, jelikož netuším, kdy budeme mít nucenou pauzu kvůli vražení tyčinky do nosu. A v neděli si uděláme výlet, protože přece jen se jedná o poslední den sezóny a je předpoklad, že se najde pár bláznů jako jsme my, proto se vydáme trošku dále od civilizace. Taktika určená, nástrahy nachystány. Ryby očividně koušou, jenom těch - 15 stupňů mi nahání trošku strach. No nic, nemá smysl nad tím přemýšlet. Přeji dobrou noc a ráno hrrrrr na ně! 

Komentář ke článku (0)

Je  sobota 30.1. a já si právě mailem potvrdil svoji první regulerní výpravu na hlavatky. Věřím, že za tři dny touhle dobou budu usínat několik set kilometrů od domava s úsměvem na tváři a s pocitem štěstí, že si žiju svůj sen.

Hlavatka je jediná z dravých ryb, kterou jsem za svůj život cíleně nechytil. Schválně uvádím cíleně, protože i když jich mám na kontě asi 5 kusů a chycených ve svazové vodě, nikdy nebyly větší jak 50cm a počítal jsem spíše(zcela jednoznačně) se štikou.... Již několik let jsem uvažoval o tom, vydat se na Slovensko na dvoj-tří denní výpravu a vyzkoušet ulovit tuto nádhernou rybu. Nikdy jsem se nedostál dál, jak s probráním této možnosti s kamarády u piva. A tak léta plynula.... Až přišel covidový rok 2020.

Dovolím si nyní na chvilku vystoupit z dějové línie a objasnit Vám, proč nenapíši standartně jeden článek o jedné výpravě. Zkrátka je toho moc a já bych nerad něco vynechal upravoval, aby to sedělo a zároveň se chtěl podělit o své chyby, postřehy a úskalí, na které jsem počas celého roku narážel, a které mě přivedli až sem. Takže to berte jako takový seriál o pár dílech, které shrnou jeden rybářský rok jednoho velkého rybářského blázna a doufejme, že se šťastným koncem v podobě lovu hlavatky.

16.6.2020 jsem zahájil přívlačovou sezónu tak jako mnozí z Vás. Plný očekávání, s vírou, že ten letošní rok bude vyjímečný. Bellyboat nachystaný, woblery doplněny, nakoupeny nové modely, příprava 100%! Výsledek?! Katastrofa.... To, co loni fungovalo, letos selhává. Jako beran se snažím vše prorazit na sílu, bohužel bez úspěchu. Vím, že tam kde chodím na ryby, ryby jsou. Candati se chytají na filetky, občas se splete nějaký sumec, je fakt, že jelci a boleni zmizeli, resp. se už nevyskytují v takové míře. A tak chodím na ten stejný úsek tvrdohlavě jako mezek, zkouším možné i nemožné. Z břehu i z bellyboatu, 95% woblery 5% gumy.

Bellyboat byl pro mě letos/loni novinkou a rybařina z něj je úžasná věc. Má však svá specifika, na které narazíte až v realitě a doma u počítače Vás ani nenapadnou. Rád by jsem se s Vámi o ně podělil...

Jsem člověk, který jde do všeho po hlavě a vše si chci vyzkoušet na vlastní kůži. Takže teoretická příprava na belly byla minimální a představa růžová: Sedím si tak uprostřed svojí oblíbené říčky, pokopávám si nohami s ploutvemi (samozřejmě krátkými, jsem přece na řece), nechávám se pomalu unášet proudem a prohazuji nepřístupná místa jednou pod levým břehem, podruhé pod pravým.... Realita? I když to tak nevypadalo proud mě bere takovým způsobem, že si spíš připadám na faftu a o nějakém lážo plážo rybařině si můžu nechat zdát. Postupem času jsem se dopracoval k tomu, že nejlepší je, se vyvazovat o všudypřítomné větve stromů a prochytavat tak ty nejzajímavější místa. Bohužel tím to způsobem se výrazně zpolalil můj postup dole proudem, a tak místo očekávaných prochytaných kilometrů jsem schopný efektivně prochytat pouze pár stovek. Příští sezónu mám v plánu vyzkoušet ,,polokotvení", kdy za sebou budu tahat po dně zatěž, která mě jak doufám, bude brzdit. Uvidíme....

Jak jsem již vzpomenul, ulovky byly minimální, a tak jsem přemýšlel nad prvními změnami. Došel jsem k závěru, že by vůbec nebylo od věci vyzkoušet vertikální přívlač. A tak jsem se vrhl na internet, koupil potřebné vybavení, vyměnil svůj deset let stary sonar za hook 7 a rozhodl se vše vyzkoušet na jedné menší pískovně. Přece jen mi to přišlo jako rozumný nápad, než ještě bojovat s proudem.... Výprava začala o několik dní dříve v garáži. Bylo zapotřebí nalepit základny na uchycení echolotu a držáku sondy. A vše tak, aby to nezavazelo případnému pádlování...Při tomto úkoně jsem pochopil proč je výhoda mít ukončené válce bellyboatu rovnou hranou a ne do špičky, jak tomu má můj savage gear. Opravdu není to snadne nalepit dva 15x15cm čtverce, aby to ničemu nevadilo. Místa byla vybrána a hrrr se s chemoprenem na to! Nejsem nijak extrémně manuálně zručný, ale že pohořím zrovna na lepení jsem nečekal. Základny jsou z tvrde gumy a válce jsou kulaté, takže rady jak to udělat nečekejte. skončil jsem tak, že jsem na nalepení minul dva balíky montážní pásky, aby jsem základny po celé ploše zafixoval a věřil, že za dva dny to bude krásně přilepené. Nebylo... Skončilo to fiaskem, echolot mi po 10-ti munutách skončil v klínu a i držák sondy nevydržel nastavení tak, aby sonda byla vodorovně s hladinou.... I přesto jsem vyzkoušel vertikal a zjistil, že jsem hrubě podcenil velikost hlav. Hloubka byla cca 5m, lehce foukalo a ja s 12-ti gramovou hlavou si nebyl jisty, či klepu o dno a musel jsem spoléhat na své oči a sledovat šňůru. Po půl hodině jsem vertikál odpískal a užil si normalní vláčku s woblery. Sluníčko svítilo, podívaly se na něj dvě štiky, takže pocit z rybačky byl zachráněn.

Nevzdal jsem se, belly putoval k profíkovi, který mi spílal za chemopren, kterým jsem nešetři, a který zůstal jak na základnách, tak na člunu, a však jsme se dohodli a dokázal mi i odbrousit část ochranného gumového lemu, který chrání válce. Díky tomu je snadné mít sondu ve správné poloze.

Už se však blížil podzim, voda chladla a já chtěl bezpodmínečně ještě s bellyboatem na vodu. Takže abych nezmrzl, navštívil jsem opět kamaráda, který má potřeby pro potápěče (tam jsem si obstaral veškeré potřebné vybavení pro léto: dvě sady ploutví, neoprenové ponožky a kraťasy), bohužel mi nevěděl pomoci, ale odkázal mě na jednu zlínskou firmu, která dělá neopreny na míru. Světlo světa tak spatřily neoprenové nohavice včetně ponožek! Nic neříkejte, ano, měl jsem zamění a vůbec mě nenapadli brodící kalhoty, které jsem si koupil tento týden, právě kvůli hlavatkám. Bohužel vše chvíli trvalo a já je nestihl vyzkoušet, takže čekají na svoji premieru zřejmě asi do Března... Výhodou bude určitě tloušťka neoprenu a věřím, že o proti brodícím kalhotám, které by šly použít úplně stejně, nebude v nich taková zima. No uvidíme...

To, že už nebyl čas na bellyboat, neznamenalo však, že nebyl čas na ryby. Průběh sezóny, jak jsem již uvedl na začátku, stál za starou bačkoru. Na domácí půdě se mi vůbec nedařilo, za celou tu dobu (cca 5 měsíců) se mi podařily pouze dvě vycházky, kdy byli candáti aktivní a lovili rybky pod hladinou svojim typickým způsobem, cvakáním....  Byly to dvě krásné vycházky, i když velikost ryb nebyla nijak závratná. Jsem si vědom toho, že mnohým z Vás se tato doba nepodaří vystihnout za několik let, jenže já mám vodu za domem a téměř každý večer ji chodím bičovat... I kvůli těmto dvěma vycházkám jsem nabyl přesvědčení, že něco dělám špatně. Ryby tam jsou, jen je neumím chytit.

Bylo to frustrující a rybařina mě přestávala bavit a až jedno shlednuté video tady na mrku, za tím to obdobím černa udělalo tečku. Video bylo pořízeno podvodní kamerou, kde byla zachycena guma (vertikal), která dělala vše možné, aby ji candati v okolí neignorovali. Marně. Byli tam desítky stříbrných rytířů a nástrahu měli zcela na háku, doslova. Po shlednutí tohoto videa jsem uznal porážku, dal svoji srdcové záležitosti pauzu minimálně do další sezóny a rozhodl se objevovat nová místa na vodách, která jsem až tak dobře nepoznal. Vrátila se opět radost z pobytu venku, dokonce i nějaká ta rána do udice přišla, bohužel už nebylo tolik času a hlavně, přišla zima...

Zima a s ní vlna XYZ covidu... Vůbec tuto tému tu nechci ani jen naznačit, ale home office je pěkná otrava a ja potřeboval mentálně vypnout alespoň na pár dní. A tak jsem zkoušel kdeby se dalo vypadnout, změnit úplně prostředí, vypnout telefón a pro zbytek světa zmizet. Přes svátky nebyly velké mrazy, tudíž jsem doufál, že by nemusela být zamrznutá velká jezera v Rakousku nebo v Maďarsku, bohužel udeřil mráz a tak v úvahu připadala pouze řeka. A s ní opět vyplavala myšlenka jít vyzkoušet hlavatky. Jelikož tento lov je velmi specifický, preferoval jsem jet s někým, kdo se vyzná, který mi dá potřebné rady do začátku a přece jen se to ve dvou lépe táhne. Takže jsem obvolal kamarády, jak jsou na tom s prací, manželkami, dětmi a vším tím okolo. Či chtějí nebo nechtějí jet na ryby nemělo smysl zjišťovat, protože chuť je vždy, bohužel okolnosti nejsou vždy příznivé. Kamarád kamaráda, který má bohaté zkušenosti s hlavatkami ze Slovenska se nenechal dlouho přesvědčovat, slovo dalo slovo a termín byl na světě 26.1.! V úterý vyrazit a od středy do čtvrtka chytat, případně ještě pátek.... Naše uvažování bylo takové, že přes víkend je na vodu větší tlak, pondělí úterý se případné píchnuté ryby uklidní a středa čtvrtek budou případně opět při chuti. Bohužel tento termín jsem musel z rodinných důvodů posunout o týden.... Nejevilo se to jako žádný problém, zatím...... Ubytování vybaveno, povolenky zamluveny, veškeré potřebné podklady/doklady vytisknuty. Ve středu přichází jobová rána Mišova žena pozitivní a tudíž parťáka čeká karanténa, kterou si nyní svědomitě ,,užívá".

Rozhodování trvalo jen pár minut, šest dní do odjezdu, jdu do toho sám. Ponořil jsem se tedy do příprav.... Vybrat nástrahy 13cm + vyměnit šňůry za vlasce(tři navijáky, čtyři cívky, 2x silon 0,35mm, 1x 0,30mm a 0,18mm šňůra) fluocarbonu je dost, doporučení znělo vyměnit trojháky na woblerech za pevnější a o jedno číslo větší, takže ownery ST-41BC a už dlouho jsem uvažoval o tom, že si pořídím krimpovací kleště a přejdu na zavrtávací hlavy s jedním trojhákem a při velikosti gum 20+ mi to přišlo jako ideální chvíle. Vše jsem měl sbaleno, ještě nějaké drobnosti a už zbývalo jen čekat....

Dnes máme 1.2. Ráno jsem absolvoval PCR test, zaplatil povolenky a při té příležitosti jsem se průvudci pochválil, že nemusí mít strach, že všechny nástrahy mám 13cm + Odpovědí mi bylo, že letos už je vše jinak, nástrahy mají být 10cm + a osazeny pouze jednoháky! Trojháček neexistuje!!! Gumy, pouze na jednohák.... Naštěstí ve třetím rybářství, kam jsem volal měli to, co jsem potřeboval.... Takže nyní jdu lehce přeházet kabelu, dát pryč kleště a trojháky, sbalit udice a navijáky, udělat pár fotek, ať je blog trošku zajímavější a zítrá hrrrrr na ně. Píp píp. Váš vysledek - Negativ. Ufff.

2.2. 2021 10:00, vše sbaleno, jen nanosit do auta, zastavit se u místního řezníka a k domácí pálence dokoupit i domácí jídlo, aby místní hostitel věděl, že i u nás umíme udělat dobré věci a nejsou to jen auta. Zastavit se ještě v rybářském obchodě a doplnit velké jigové hlavy s háčky 7/0 + a potom to nejobtížnejší z celé cesty, dvě hraniční kontroly. I přes to, že mám všechny potřebné dokumenty a neporušuji žádné z nekonečně mnoho nařízení, v dnešní době nevíte ani dne, dokonce ani hodiny, kdy se vše může změnit. Nedá mi to... Včerejší nařízení vlády vyhnalo můj tlak do nebeských výšin. Považuji se za rozumného člověka, který není vyhraněný ani jedním směrem. Nepopírám covid, dodržuji to, co se má, a však nemám panickou hrůzu z toho, že covid bude ta poslední nemoc, kterou prodělám. Měli jsme dvě možnosti? 1) mít volnější opatření, ekonomiku v chodu a zřejmě vyšší procento úmrtnosti a nebo možnost číslo 2)  drastická opatření, která zcela zastaví chod státu,  a tak zachráníme lidské životy. Bohužel jsme si mysleli (hlavně vedení tohoto státu), že s tím můžou vykývat a jsou lepší, než všichni ostatní na světě a máme tu tím pádem třetí variantu, která si z těch dvou předchozích bere jen to nejhorší. Trošku jsem si ulevil, sice mi je to prd platné a už přepínám do režimu ,,ryby". 

Tramtadadáááááá!!! Jdu se chystat a v 6:00 sraz u mostu číslo 2.

Takže pojďme pěkně po pořadě. Cesta proběhla absolutně bez problémů a již před cílem na mě dolehl pocit, že jsem se rozhodl správně. Všude kolem sníh, azuro, duševní orgasmus skoro na dosah. Sentiment vydržel jen chvíli, stačilo přejet první most nad řekou, která se snad se mnou podělí o své poklady a mé smysly lovce byly opět v střehu. První zastávka byla do rybářského obchodu, který byl samozřejmě zavřený, ale bylo zapotřebí vybavit povolenky a zkontrolovat výbavu. Je skvělé, když lidé dělají práci, která je baví....  Matěj po otevření prodejny mi ihned dal první lekci lovu hlavatek. Prokutral se mou kabelou, 2/3 nástrah ihned vyloučil, zbytek je údajně super. Dostalo se mi vysvětlení, že při této čistotě vody (extremně čistá) nesmí být na nástraze nic křiklavého. Za druhé nástraha musí být nenápadná a hlavně nedělat bordel, jak při náhozu, tak následně ve vodě. Takže všechny větší nástrahy jsem vezl zbytečně. Jakmile něco velkého dopadne dovodu, hlavatka bere roha. Takže z očekávané těžké přívlače se stala středně těžká přívlač. Přikládám fotky vybraných nástrah, ano, ne všechny jsou z balzy a některé maji v sobě i kuličku, uvidíme. Jsem rád, že mi jakž takž vyšly jednoháčky. Dále jsem se dozvěděl, to, co jsem už věděl, že pokud jsem si jistý výskytem velké hlavatky, tak je dobré před soumrakem si na to místo nabrodit, počkat na šero bez jakéhokoliv prohazovaní místa a až s přicházející tmou vyslat nástrahu na steč. Další z věcí, které jsem si tak nějak myslel a byly mi potvrzeny, neháže se standartní vějíř jako při lovu štiky. První hod na top místo, druhý hod úplně někam jinam, třetí detto, čtvrtý opět na top místo a pokud nic, pokračuje se dál. Byl jsem vybaven dvěma molitanovými vrankami, viz foto a zároveň jsem k nim rovnou obdržel návod na použití. Nahodit, počkat až klesne na dno, udělat jen drobný skok a počkat. Drobný skok a čekat. Údajně hlavatka vezme vranku ze dna, když leží... No uvidíme. Co mě překvapilo, byla velikost (gramáž hlav), na 20g hlavy mám zapomenout, ideál je 8-10g. Přiznám se, že si moc nedovedu představit, jak v proudu bude tak lehká guma pracovat, resp. způsob vedení, však uvidíme zítra.... Opět mi to bylo zdůvodněno, že pokud velká hlava přistane na vodě, udělá takový bordel, že můžu na hlavatku zapomenout.... Na zavěr školení se slušelo vynést prognózu. Voda, počasí ideální. Pokud udělám za dva dny dvě ryby, bude to jako výhra na olympiádě, takže nemám mít přehnaná očekávání, neustále kontrolovat sestavu, aby byla 100%, právě kvůli tomu, že každá chybička může vést ke ztrátě ryby a další záběr už vůbec nemusí dorazit....

No nic, 22:30 vše  připraveno:5:00 budíček a jde se na to!!!! 

 Je to neskutečný adrenalin! Tma, jemné hučení vody a vy se po čtyřech plazíte na místo, z kterého budete lovit. Wobler letí do vody a vy čekáte každou chvilku ránu do udice. Druhý, třetí hod, čtvrtý pátý, už se pomalu rozednívá a vy začínáte pomalu vidět. Stín!!! Vidíte v půlce řeky poleno, které si to pomalu šine proti proudu. Přehodite ho a pomalu začnete navijet.... Wobler se blíží... bang!!!! Poleno nakoplo vrtuli a je pryč. Tak tohle bylo moje první setkání s hlavatkou v 6:30 ráno. Tomu všemu ještě předcházela druhá lekce hlavatkového lovu od pruvodce Jura. Dala by se shrnout tak, že první lekce byla úplně na prd. Ze středně těžké přívlače se opět stala velmi těžká přívlač. Z jednoháků se staly opět trojháky a z 5 ti krabic nástrah, z které zůstaly jen dvě nakonec byly vybrány jen tři woblery a 4 gumy. Ponaučení - počítejte se vším, pokud jedete pro Vás úplně do neznáma. 90% věcí, co jsem si dovezl, jsou mi na prd a to, co jsem vyložil na základě doporučení by se mi teď hodilo. Je fajn, přečíst si o tom, co vás bude čekat, ale věřte mi, střet s realitou bude úplně jiná liga. Zpět k lovu. wobler používám při absenci světla, tj ráno, než vyjde slunce a večer při soumraku. Druhou možnosti jsou peřeje a silný proud pokud tam není hloubka, jakmile máte táhly hlubší úsek, je to o gumách a molitanových vrankách, ktere jsem vždy do pěti náhozů urval. Pochopil jsem to tak, že wobler na hlubokou vodu a na hlavatky ještě neexistuje. Chod tvrdé nástrahy nesmí být agresivní, nesmí vydávat zvuky, zkrátka nesmí působit jakkoliv rušivo.

Zpět však k samotnému lovu. Po první hlavatce jsme viděli ještě další, wobler jsme na rozkaz vyměnil za malou (15cm) gumicu. Hlavatky nebyly velké ale žádnou jsem nepřimněl k záběru ani k tomu, aby vůbec o nástrahu projevila zájem. OK, ranní duel jsem projel na plné čáře. Po sérii utržených gum, jsem přebil na 16cm wobler od 3stanu v barvě potočáka. Velkým obloukem jsme obešli peřeje, aby jsme se dostali pod ně. Juro zahlásil, že tam jsou dvě hlavatky. Já neviděl nic.... Dostal jsem instrukce na první tři čtyři hody (první lekce zase vzala za své a já většinu dne používal standartní vějíř). První hod nic, druhý hod... Už vidím wobler a za ním se líně šine hlavatka! A né malá! Voda zkresluje, ale jelikož je extremně čistá a ona se nechala vylákat na mělčinu jsem si 100% jistý, že má přes metr. Kolena se mi ani nestačily rozklepat a už si to namířila nazpět pod peřeje... Další hody jsou zbytečné.... 

Na chvilku opět odbočím a vrátím se k nástrahám, které jsou při tomto lovu extrémně důležité. Pominu barvu, ta bude vždy záviset od vody, kde lovíte, ale co by se dalo použít jako univerzílní rada, je způsob vedení nástrahy. Né pomalu, extrémně pomalu. Jak woblery, tak gumy. Asi jediné pravidlo, které platilo z první lekce bylo to, že hlavy max do 15g a ty patnácky se používaly na gumy 20cm a víc.... proud neproud hloubka nehloubka, v podstatě jste stále nechávali tu gumu unášet proudem a pouze došponovávali šňůru. Díky tomu, bylá relativně vysoká strátovost gum, protože se zasekávaly mezi kameny a nebylo je možné vytáhnout.

Ale fungovalo to.... Většina břehů byla vysoká cca 3-5 metrů. Já jsem šel dole pod ním vodou a průvodce byl nahoře a typoval dobrá místa, kde by mohly být hlavatky a popisoval mi, co ve vodě z výšky vodí, co já jsem neměl šanci vidět. V středě toku byly dva velké balvany po proudu za sebou a mezi nimi byla asi třímetrová mezera. Rozkaz zněl jasně: nahodit gumu protí proudu nad a za první kámen a následně za použítí proudu tu gumu protáhnout mezi oběma kameny. Nához byl na jedničku a lehce jsem domotával šňůru tak, aby jsem rypra dovedl mezi kameny. Nástrahu jsem cítil úplně minimálně díky silnému proudu a 10g hlavě. Když byla nástraha na úrovní prvního kamene (typoval jsem podle směru šňůry) jsem málem ohluchl. Juro zakřičel, abych sekl, tak jsem sekl! Velký vír mě nenechal na pochybách, že na udici mám hlavatku. Okamžitě si to namířil po proudu za nejbližší velký káman. To už jsem ji krásně viděl, jak vystřelila dolů a okamžitě, jak kdyby se propadla, zmizela za obrovským kamenem, který už byl samozřejmě pod mojí úrovní. Následoval sprint po břehu, aby jsem rybu neuřízl, jakmile jsem byl pod úrovní kamene, kde se hlavatka schovala, naplno jsem se opřel do udice a začala krátká, ale intenzivní zdolávačka, na jejimž konci bala hlavatka 90cm+ a cca 10kg. zajímavostí bylo, že na hřbetu měla řasy, které jsem chtěl dát dolů, jenže to nešlo, tak se dívám pozorněji a vidím, že ty řasy začaly růst na čipu, který měla nastřelný pod hřbetní ploutví. Pár fotek a putovala nazpět. Vrátím se ještě k samotnému záběru, zřejmě by jsem na to přišel o sekundu později, než když Juro zakřičel. vystartovala totiž z pod druhého kamene proti proudu, vzala gumu a zase se pod něj vrátila, takže nejenže šla s proudem, ale i směrem ke mně, proto si budu ještě na pořádnou ránu do palice muset ještě počkat... Možná zítra....

Omlouvám se za pozdní dokončení tohohle příběhu, jenže nebyl čas. V neděli celý den ve vodě, v osm večer náročný přesun domů a až nyní jsem zasedl k počítači. 

Po celonočním dešti jem měl obavy z toho, jak bude voda vypadat. Musím říct, že po rozbřesku jsem byl mile překvapen z toho, jak je jemně přikalená, přesně tak, jak by jste to chtěli. Úplně ideální. Trošku přeskočím, udivilo mě, že po obědě byla voda opět křišťálovo čistá, dalo by se řící, že jste normálně viděli jak se odkaluje. Zpět však k lovu. Ráno začalo nad hydrocentralou. Úsek byl široký, hluboký a proud byl silný, ne však rychlý. Hlavatka má svoje teritorium, kde loví, závisí od velikosti vody, jak to teritorium velké, den tráví blízko jednoho místa, svého domova, a však přimět jí k záběru je mnohem těžší, než když je na lovu. Před úsvitem a po soumraku. V tomto případě bylo její území opravdu velké a i když Juro měl přesně zmapováno, kde tráví den (protější břek, mezi druhým a třetím stromem) nyní v 6:00 mohla být kdekoliv. Bohužel se mi ji nepodařilo ,,najít'' a po rozbřesku a čtyřech urvaných woblerech jsme se přemistnili výše. Krásný rovný úsek s konstantním profilem dna. Na levé straně toku jemné kamínky a hloubka cca 80 cm, pravý břeh hlubší, asi 150cm s občasným větším kamenem. Taktika jasná, první hod na druhou hodinu, druhý na dvanáctou, třetí na desátou a čtvrtý co nejdál na 9:30. Po této sérii jít o kus níže a znova. Občas změnit wobler... Při asi čtvrtém stanovišti a hodu na půl desátou po třetím otečení kličky přišlo vytoužené bang! Teda spíš bum. .... Bylo jasné, že ryba nebude velká, ale stále to byla ryba! Hlavatka odhadem 65cm, kterou jsem nebral do ruky a obratem pustil. Počasí si umoudřilo, ba dokonce by se to dalo označit za krásný jarní den. Já po pás ve vodě, po úlovku hlavatky, sluníčko nade mnou, krásná příroda všude kolem. Myslím, že takto vypadá rybářský ráj.... Neskutečně šťastný a spokojený jsem dochytal zbytek úseku. dohodl se s Jurom, že budeme pokračovat od půl čtvrté v úseku, kde jsme začínali první den a zkusíme srovnat účty s hlavtkou, která můj 3stan zaregistrovala, ale nevzbudil v ní tolik důvěry, aby ho ,,ochutnala". Mě čekalo balení a krátký odpočinek. Už jsem cítil únavu, záda tak stuhlá, že v batohu co jsem měl na zádech jsem si myslel, že nosím beton. ...

Jelikož jsme věděli, že hlavatka tam je a minule se nám ji nepodařilo chytit, šel jsem na to trošku jinak a začal proudný úsek prolovovat z vrchu a tahat nástrahu proti proudu. Vyzkoušel jsem asi tři woblery, dvě gumy a i streamer přišel na řadu, vše však marné. Nechal jsem tedy Jura s muškařským prutem nad proudem (donutil jsem ho si ho vzít, jinak vůbec nechtěl chytat. Já měl však už splněno a sám moc dobře vím,jak se cítím, když jsem u vody a nemůžu chytat) a šel jsem pod peřeje. Dopřál jsem místu trošku odpočinku, zapálil si vítězný doutník a vychutnával si vše okolo a zároveň sledoval, kolik usilí je zapotřebí, aby se streamer dostal do vzdálenosti alespoň 25m. Já ho pouštěl po proudu, což by smozřejmě asi mohl i Juro s mušákem, ale to by nebyla taková krása... Cigara dohořela a bylo na čase jít opět do války. 16cm 3stan byl opět připravený k akci. Na pátý hod jsem ji opět uviděl! Byla jak tyranosaurus v Jurském parku, jak tím okem hleděl do toho džípu. Přesně tak sledovala můj wobler z asi 30-ti centimetrů. Dech se mi zastavil, jenže břech se blížil a když jsem viděl já ji, ona mě vidí taky. Taky že ano.... Vystřelila mi okolo noho dole proudem. Jsem si skálopevně jistý, že to byla opět ta stejná hlavatka jako včera. Byla nádherná.... Ještě chvíli jsem stál a zkoušel stale házet proti a stahovat s proudem, a však bezvýsledně. Po asi 20-ti munutách jsem se otočil a chtěl vyjít z vody, v ten moment jsem ji uviděl po třetí a naposled. Jako kdyby se chtěla vrátit na své stanoviště a já jí v tom zabránil. Nyní už byla definitivně pryč. když vzpomínám hlavatky a proud, překvapilo mě, kde se hlavatky loví, myslím stanoviště. Má mylná představa byla, že budou jen v hlubokých tůních, za velkýmy kameny v tišinách, blízko překážek. Nebylo to zcela úplně mimo, ale hlavatka nemá nejmenší problém stát v proudu, kam by jste nevkročili, protože by vám okamžitě podrazil nohy. Prochytával jsem taková místa, která bych při běžné přívlači u nás obešel, protože ani štika ani jelec by tam zkrátka nebyli. Podotýkám, nemám pstruhovou povolenku, takže pokud jste pstruhaři, asi to nebu pro vás žádná novinka, ale pro mě to bylo velké překvapení... Časový limit pro dnešní psaní jsem již vyčerpal, zítra příběh dokončim a doplním o úlovky... :o)

Poslední přesun na nový úsek, jedno auto jsme nechali dole proudem a druhým se vyvezli výše. Cesta k vodě byla pod metrem sněhu, takže asi kilometrový úsek s moji váhou byl pro mě utrpením, jelikož byl odměk a já se s každým krokem propadal po kolena do sněhu. V cíli se mi však naskytl pohled na nádherné místo. Protější břeh tvořil skalní masiv do kterého voda vymlela obrovskou hlubokou tůň. Kde tišina končila, přecházel proud křížem k protějšímu levému břehu a na pravém tak dal vzniknout další velké a podle barvy vody opravdu hluboké tůni. Nad ní ve výšce asi 8m vedla jednoduchá vysutá lavka, z které se v letě skáče právě do té tmavé hlubiny. Aby Juro podpořil ještě moji loveckou vášeň, ukázal mi dva týdny staré fotky z tohoto místa, kde se mu podařilo ulovit rekord pstruha potočního pro tuto řeku. Podle mě to byl převlečený losos. Neskutečné monstrum přes 90cm a váhou rozhodně nad 12kg, troufám si tvrdit, že měl i mnohem více, ale není to jak s kapry, které už dokážu bez problému odhadnout, protože jich mám nachytaných stovky. Takového pstruha jsem ještě neviděl. Při pohledu na jeho tlamu se mi opět vybavil jeden sci-fi film, kde gigantičntí brouci bombardovali zemi meteority a hvězdná pěchota se je vydala zničit na jejich planetu. Spodní čelist byla v podstatě jeden neuvěřitelný hák směrem na horu podobně jak to měli gigantičtí chrobáci. Nedokážu si představit, koliktoho musí denně ulovit, aby takovou masu držel v tak svěle kondici. No nic, začal jsem u spodní tůně s woblerem. Při třetím náhozu přišlo takové směle ťuk ťuk do nástrahy. Další hod se situace opakovala, s tím rozdílem, že po ťuk ťuk následovalo bum. Bohužel zásek o prázdna. Chvíli jsem ještě zkoušel štěstí a výsledkem bylo opětovné ochutnání nástrahy. Přemístnil jsem se k druhé tůni a potaji jsem tam našil 16cm gumu od vestinu v barvě duháka, ale dal jsem tam 20g hlavu. To byla paráda! Nástrahu jsem nahodil na 14-tou hodinu a jen ji držel a obloukem jí nechal prolovit tůň. Občas zavadila o dno a já si byl jistý, že je to to pravé. A taky že bylo. Situace se několikrát opakovala. Gumu stále něco opatrně ochutnávalo, ale ne a ne ji dobrat. Vyzkoušel jsem něco menšího, ale o kopyto vůbec nebyl zájem. Barva nástrahy je opravdu velmi důležitá. Věřím, že kdybch měl navrtávací hlavu a trojkáček trošku blíže k ocásku, zjistil bych, co to bylo zač. Bohužel nechal jsem je doma.... Myslím, že to byli duháci, které jsem tři chytil a to na woblery, které tvořili půlku jejich délky.... Skuteční dravci, žádní granuláči ze soukromáku. Bylo na čase jít dál.... Přiznám se, že nic dalšího jsem již nechytil a spíš si úžival ten pocit v sobě, který měla na svědomí jasná obloha s miliony hvězd, sýček kde si v dálce, prut v v ruce, lehká zima od noh a čaro přivlače v noci, kdy za jasné noci rozpoznáváte obrysy a relativně slušně vidíte. 

Z nostalgie mě do reality vrátil noční pochod lesem k autu, kde jsem se dozvěděl, že párkrát za sezónu se tu setkáte s medvědem. Když jsme vyšli z lesa, šli jsme několik set metrů po kolejích, tak jsem se dozvěděl, že tři roky zpátky tu tragicky zahynul jeden náš kolega, který za špatného počasi měl čepku a kapuci a neslyšel vlak blížící se ze zadu. A když už jsme konečně byli na silnici, a šli jsme za sebou v protisměru jízdy aut po krajnici Musel jsem svítit čelovkou i do zadu, aby auta, která jedou v opačném pruhu a neměla by nás tak vůbec ohrozit, i přes to o nás věděla. Nehoda z loňska..... Po této stezce odvahy, velkém loučení, přeslékání u krajnice mě čekala cesta domů. 

Bylo to šílených 72 hodin, které ve mně stále silně rezonují a mám pocit, že se stále vznáším na svém soukromém obláčku a pode mnou teče nádherná řeka plná tajemství.... Pohár červeného, počítač v klíně, za oknem ledovka a já koketuji s myšlenkou, že příští víkend je poslední, co se ještě budou moci lavatky lovit a díky covidu to nevypadá na žádné velké loučení ze strany rybářů. Jdu objednat woblery, co když pud lovce zvítězí a já v pátek opět vyrazím za dobrodružstvím....

P.S.: Asi největší překvapení pro mě bylo, kolik jsem toho za dva dny dokázal utrhnout. Nemám přesnou statistiku, ale bylo to jistě více, jak 20 nástrah. Důkazem, že se velmi při takovém rybolovu ztrácí nástrahy byla i skutečnost, že jsem další tři našel, nebo vylovil z vody.

Komentář ke článku (0)